Astrální svět

Dříve, než začnu od začátku, budu muset asi trochu nastínit pojem „astrální svět“, jelikož dále se vyskytne na tento pojem několik odkazů. Astrál je v podstatě další nevnímatelná dimenze našeho světa. Někdy se uvádí, že náš fyzický  svět je jen jeho obrazem. I když jsou tyto dvě roviny dosti rozdílné a zákonitosti jedné, nemusí platit v druhé, spojuje je společný rozměr času. Astrál není prostor, který leží někde mimo našeho fyzického světa. Jsou navzájem propojeny, jeden vyplývá z druhého. Vše, co se vyskytuje ve fyzickém prostoru, ať už věc, bytost, myšlenka, emoce apod., má zároveň svůj astrální protějšek. V astrálu je každá tato věc vnímatelná, má svou auru, avšak umělé výtvory nejsou přímo rozpoznatelné. To znamená, že např. texty ani obrazy nelze číst přímo. Jsou z nich vidět jen emoce, které do nich autor vložil. Jinak lze ale z každé aury přečíst mnoho údajů o jejím nositeli, které jsou ve fyzickém pohledu nezjistitelné. Astrál má ještě jednu důležitou rozdílnost, a to je zachovávání aury i potom, co její fyzický protějšek se už na daném místě nevyskytuje. Vysvětlím na trochu morbidním příkladu, z kterého je to ale asi nejsrozumitelnější: na nějakém místě dojde k vraždě určitou věcí, kterou si pak vrah odnese. Každému jsou následky takové akce ve fyzickém světě jasné. V astrálu dojde k tomu, že aura odneseného předmětu, pokud tento byl na daném místě dlouho, zůstává, i když velice neznatelná a pozvolna mizí. Dále se dané místo prosytí emocí obou osob, a to tím více a tím déle, čím byly tyto emoce silnější. A nakonec zde může zůstat i určitá zbytková aura zemřelé osoby, její myšlenky a tužby apod.

A jak je možné astrální rovinu spatřit? Většina myslících bytostí, ji má možnost spatřit. Lidé tuto možnost také měli, i když v omezené míře, ale většinu toho ztratili svým odloučením od přírody. Dodnes však existují šamané národů žijících primitivním způsobem, kteří jsou nadaní různou měrou tuto rovinu spatřovat. V ostatních lidech se zachoval smysl pro vnímání astrálu (šestý smysl) již jen ve formě občasných reakcí ve vypjatých situacích. Například špatný „pocit“ z míst, kde se stalo něco hrozivého nebo jakoby ničím neopodstatněná reakce před bezprostředním nebezpečím. Jsou ale i tací, kteří dodnes dokáží vnímat astrál. Například prostřednictvým své aury, jakoby dotekem. Pokud by člověk „viděl“ astrální rovinu, jevila by se mu jako nějaká další barva věcí nebo jako určitá slabá záře, kterou všechny předměty vyzařují. Tento popis je však dosti nepřesný. Ve skutečnosti to nelze moc dobře vysvětlit, neboť tento jev není vnímán zrakem.

A jak to souvisí s dlaky? Tito tvorové totiž nikdy neztratili schopnost tuto rovinu vnímat, což pro ně přináší určité výhody, ale i nevýhody oproti lidem a dělá to z nich vůči lidem tvory nadané „nadpřirozenými“ schopnostmi. A teď tedy od počátku.